Díl čtvrtý - předposlední
Když říkám, že jsem se nemohl opít, tak to bylo možná i kvůli tomu, že jsme byli pro změnu v chýši. A vzhledem k tomu, že zítra měl nastat očekávaný
Silvestr, který jsme měli zajištěný v Hotelu, kde nás očekávalo 5 chodu. Od šunkové rolky s křenem, přes becherovku [ blééé ], až k rolce s rýží. K tomu
pivo zdarma, na závěr kafe s dortem a na závěr láhev šampáňa s chlebíčky a slanýma věcma. No prostě eFeF.
Ačkoliv přesvědčte se sami
Ostatní, vzhledem k tomu, že byli ubytovaný v Pensionu, tak měli Silvestra
zajištěného v chýši. No a když jsme byli 30.12.98 na večeři v doupěti, tak nám bylo řečeno,
že zítra tady mají program, a že tedy vaří pouze do asi 15 hodin.
No ale vzhledem k tomu, že jsme chtěli být všichni na Silvestra pospolu, tak se
druhá půle naší trupy [lidi bydlící v pensionu] optali, zda by vadilo pokud by jsme
se tam po 24 mohly stavit. A on na to, že jako jo. Alespoň tak mi to bylo sděleno.
A vzhledem k tomu, že jsme se malinko obávali toho večera, protože tam byli jednak hrozně slušní
lidi a pak tam nebylo moc mladých, tedy lidí v našem věku. Jo a ještě ke všemu tam měla
hrát jakési DUO na bicí a klávesy. Což si můžete přečíst na jídelním lístku víše uvedeném. Takže si asi uděláte svůj obraz, jak by to asi
tak zhruba mohlo vypadat. My jsme si ho udělala taky + to co nám řekli ostatní, páč ty už
tam jednou trávili Silvestra. No vše to znělo hrozivě.
Takže jsem uvažovali, že až to tam skončí, respektive tedy po půlnoci, že by jsme
vyrazili k ostatním. No možná to teď nebylo příliš srozumitelné, ale nacházím se stále
den před Silvestrem. Takže takhle jsme to asi přibližně měli naplánované.
Druhého dne, po opět dokonalé snídani, jsme vyrazili tentokráte do Svatého Petra.
Kde jak možná víte, je přímo na začátku sedačka. To je moc nadchlo, protože se každý mohl dostat nahoru.
Takže tradá, já jakožto každodenní navigátor, jsem si čapnul mapu a navigoval.
Našli jsme to bez jakýchkoliv problému. Taky já a navigátor že jo!!!
No ale opět nám štěstí nepřálo, protože jsme museli zaparkovat hned na prvním parkovišti.
Takže jsem zaparkovali a začali se obouvat. Někdo do přeskáču, někdo do sofťáku.
Jenomže jako snad každej den, měl Sven jeden a ten samí problém. Pokaždé
si večer vyndaval přeskáče k schnutí z auta a pokaždý se večer tak zboural, že si je
nikdy nedal ráno do auta. Byl rád že se sám nezapoměl. Takže bylo na denním pořádku, že se pral do bot lidí
, který sedávali v hospě. Nebylo tomu jinak ani dnes. Jenomže dneska tam nebyli nikdo
kdo by mu ty přeskáče půjčil. Nakonec to vyřešil kulinářsky. Půjčil si Snowboard.
Což se nakonec ukázalo jako nejlepší řešení. Na prkně, přestože na něm stál poprvé
tak na něm uměl líp než na Lyžích na kterých jezdil alespoň co on tvrdil 3 roky.
Ale asi se styděl, a snad i možná řekl míň, ale to je jedno. Na tom prkně se mu alespoň
pořád nekřížili nohy a nevypadal tak nebezpečně. On se totiž ani nezvednul ze země. Takže
nebylo pro ostatní lyžaře a prknaře takové riziko úrazu. Ale jeho osobně to moc a moc bavilo
a to se počítalo.
Počasí nám moc nepřálo. Když jsme vyjížděli sedačkou nahoru tak tam foukal takovej
vítr , že šlo sotva dýchat. A ke všemu to tam nahoře bylo jako zrcadlo. I já sám jsem
měl problémy se dostat živ a zdráv o kus níže, kde to již bylo o něco lepší a hepčí a hlavně měkčí.
David a Franka se pak nějak ode mě trhli a já začal jezdil sám. Občas jsem je potkal na
sjezdovce. Svena permanetně na stejném místě. Potkával jsem i ostatní, ale ti byli rádi, že to sjeli jednou nebo dvakrát.
Jediný kdo měl co večer oslavovat byl opět Sven. Oslavoval bezpečný návrat dolu na sjezdovku.
Sjel to jenom jednou a to ještě asi po prdeli, alespoň na to vypadal, ale co, hlavně že se bavil hi..hi.hihi!!!
No a poté co jsme se s Frankou a Davidem rozhodli, že vyrazíme k autu, kde nás již očekávali
Zuzka s Mirečkem, který dneska vynechali, jsme naposledy vyjeli na horu, aby jsme se pak
následně dostali na přibližovací sjezdovku, vedoucí téměř až k parkovišti kde jsme parkovali.
Když jsme šli na sjezdovku ráno tak jsme šli okolo tohoto přibližovacího vleku, ale nikdo se na něj
netroufl, takže jsme ťapali dál. To jenom na upřesněnou.
Takže jsem se naposledy rozloučili s modrou a vjeli na tu sjezdovku "přibližovací",
nevědomky to byla ale ultra černá sjezdovka. Pro neznalé je to velmi složitá sjezdovka, kde když se
zastavíte, pokud se tedy zastavíte, tak se můžete dotýkat hlavou sjezdovky, ale přitom stojíte. Takže je jedno jestli jste spadnul nebo jestli
stojíte vypadalo to pořád stejně. Akorát, že když na takovéto sjezdovce spadnete, tak se na 99%
pravděpodobně proberete až dole, když Vám dávají první pomoc. No ale to jenom na okraj. I když na velmi tenkííííí.
Takže jsme se na ní vydali a už po pár metrech nám bylo vše jasné. Vrátit jsme se nemohli,
protože bychom museli pak šlapat 4X více než takhle. No co nám zbývalo.
Člověk si říkal. Zatni zuby, zavři oči, naposledy se pomodli [platí pro nábožné] a drž se
staré dobré zásady HLAVNĚ TO TY VOLE NEPUSŤ ŠUSEM!!! No a tohle jsme si opakovali každý metr.
Ale hlavně že je pohoda a že to člověka baví. No plácali jsem se tam jak jsme uměli.
Mě už odumírali lýtka z věčného hranění, nemluvě a řitním svěrači. No nic.
Samozřejmě, že tam byl všude jenom led a led pak dlouho nic a na závěr led.
Franka, ta mě teda velice překvapila, protože to zvládala možná i líp než já a David
dohromady. Klobouk dolu. Abych ho pak mohl následovně dát nahoru.
No ale už zase máme půlnoc a mě zítra čeká brzké stávání takže..........
